Jak jsme si zkoušeli chobotnici

Na přelomu léta a podzimu se v Olomouci konal druhý workshop vaření. Jelikož mne letošní léto vedlo jinými cestami, než za děvčaty z olomouckého Mamma HELPu, neměla jsem žádné tušení, co budeme vařit. Workshop mne zastihl rok po ukončení léčby a musím přiznat, že jsem měla důvod k oslavě. Letošní prázdniny jsem si užila jako zdravá. Cestovala jsem, chodila po lese, hrabala se v hlíně a sázela kytky na milované zahradě, sbírala byliny a samozřejmě jsem i nadále doma experimentovala v kuchyni, zavařovala, vařila a pekla bez receptů. Výsledkem bylo mnoho marmelád, moučníků a zeleninových pokrmů, které chutnaly, ale na recept se mne neptejte, prostě „přiměřeně, přiměřeně“.

V úterý 22. září jsme se opět všichni sešli v učebně Střední školy obchodu, gastronomie a designu Praktik s.r.o. Olomouc. Naši kuchaři Jaroslav Klár a Martin Plchot spolu s nutriční terapeutkou Evou Ondrýskovou vyrovnali na stůl všechny suroviny potřebné k dnešnímu vaření a nás nejvíc zaujala šedobílá hmota, která vykukovala ze dřezu. Hlavní hvězdou dnešního vaření byla „velká“ chobotnice. Rozdělili jsme se do tří skupin a za účasti dalších žen, které nás přišly podpořit a ochutnat vzniklé pokrmy, jsme se pustili do vaření.

Lenka Špannerová a Ivana Žerníčková společně s Martinem Plchotem připravili carpaccio z pečené řepy s kravským sýrem a carpaccio z vařené řepy s kozím sýrem. Oba předkrmy vypadaly a chutnaly velmi dobře, mne překvapilo, že se dá kozí sýr připravit na pánvi, aniž by se musel použít olej.

Nutriční terapeutka Eva Ondrýsková se pustila s Janou Přikrylovou a Evou Tomancovou do výroby raw dezertu s pěkným názvem Vlaškovník, ale směle by se mohl jmenovat i Laškovník, protože opravdu ve finální podobě polaskal všechny naše chuťové buňky.

Hanka Valentíková společně s naším šéfkuchařem Jaroslavem Klárem a mnou začala vařit polévku z muškátové dýně a současně jsme se pustili i do přípravy bazalkového rizota a chobotnice. Vaření polévky, rizota a chobotnice trvalo delší dobu a my jsme tak měli možnost získat opět několik cenných rad z oblasti vaření.

Takže tady jsou: „ Tyčový mixér je nejlepší přítel člověka s bezlepkovou dietou, nezapomeňte vyříznout před tepelnou úpravou zub z chobotnice, mořské plody (chobotnice, krevety…) kupujte mražené, jsou kvalitnější, chobotnici kupujte větší, má lepší maso, vařte ji tak dlouho, až se maso rozpadá, zkoušejte to prstem, musí se vám do masa probořit, rizoto si nastartujeme a pak doděláme, kurkuma je velmi vhodná potravina pro ženy s rakovinou, jezte potraviny, které mají tmavou barvu, obsahují více antioxidantů, pracovní stoly si udržujte čisté, pozor na ty nože, jsou ostré, není třeba tak spěchat….“

Za sebe a určitě i za ostatní mohu říct, že se všechny pokrmy povedly a moc nám chutnaly. Já jsem měla velkou obavu z chobotnice, kterou jsem za podpory Jaroslava připravovala, jedla jsem ji už několikrát, ale moje poslední setkání s tímto hlavonožcem nedopadlo dobře, a já měla strach ji ochutnat. Ale po úterku jsem změnila názor a vám všem doporučuji, pokud máte tu možnost, duste ji a pak jezte, nemá to chybu.

Moc děkuji své dceři Kátě, že mne přišla podpořit a napovídala Jardovi, když si na začátku nemohl vzpomenout na mé jméno a současně mu potvrdila, že to co říkám o své lásce k vaření, je pravda. Poděkování patří také Karle Otavové, která sice nestojí v zástěře vedle nás, ale bez jejího zapálení pro celý projekt by se nám určitě tolik nedařilo.

Po prvním workshopu jsem si dala několik úkolů. A jak jsem na tom s jejich splněním? Kuchařskou „malířskou“ špachtli ještě nemám, ne že bych mnohokrát za léto nebyla ve stavebninách, ale vždy jsem tak nějak zapomněla. Narozeniny jsem sice už měla, profesionální nůž se trošku zpozdil, ale na finále v Praze už ho budu držet v ruce a doufám, že se s ním spřátelím natolik, abych při krájení potravin neublížila sobě ani nikomu v mé blízkosti.

Závěrem přidávám slova Jaroslava Klára k Martinovi Plchotovi a Evě Ondrýskové : „Hlavně to ty holky musí bavit.“ A věřte, nás to baví.

Michaela Paclíková

kuchařský tým Mamma HELP Olomouc