Mammahelpky v Alcronu

Holky, už mi zase chutná! Holky, tohle mi fakt chutná! To vše nám vyzařovalo z očí a potvrzoval to i mlsný jazýček. Kde? Na kurzu vaření pod vedením michelinského šéfkuchaře Romana Pauluse v pražském hotelu Alcron ve Štěpánské ulici, kam s dychtivým očekáváním 14. července nastoupil náš tým –  mammahelpská jedenáctka v dresech slušivých bělostných zástěr s naším logem.

Čekalo nás úžasné odpolední vyučování s vařečkou v ruce a hlavně setkání s velkou hvězdou nejlepšího kuchařského souhvězdí, s panem Paulusem, jehož usměvavou tvář zná každý z televizní obrazovky. Zavedl nás do učebny – ne nejdříve k velkému prostřenému stolu s bílým damaškovým ubrusem, ale k opodál stojícím několika pultíkům s indukčními plotýnkami, s kupicí hrnců, rendlíků a pánviček a s mističkami připravených ingrediencí (máslo, pórek, šalotka, čerstvý hrášek, kuřecí vývar, smetana, mascarpone, sušená slanina, sůl, cukr, pepř, olej, tyminán, zelená petrželka,česnek, filet candáta, loupané kroupy, sušené hříbky, kořenová zelenina, atd…), z nichž jsme měli pod jeho vedením  pomocí snadných triků, které nám nezištně prozradil, vykouzlit rychlá originální jídla podávaná hostům v hotelové restauraci.

Nejprve sám před našima očima každý vybraný pokrm s přednáškou o postupu uvařil, pak si naše žactvo rozdělil do dvojic a s chápajícím úsměvem a radami je obcházel dokud se dílo nezdařilo. Co jsme si uvařily, to jsme si také snědly. Překvapil nás i zdejší jídelní servis. Já osobně mám v kredenci co nejmenší talíře, aby se na ně nevešlo moc jídla a netloustla jsem. Tady nás čekaly obrovské bílé talíře ve velikosti skoro sombréra, na jejichž střed jsme si naši malou milou mňamku musely efektně naaranžovat i pro blaho očí. Tak, teď už vím jak vypadá opravdová zážitková gastronomie.

Chody byly celkem tři. Polévka – hráškový krém, dále do křupava pečený filet z candáta s kroupovým rizotem a tvarohové noky ve skořicové strouhance s jahodovou omáčkou. Nejvíce nás chuťově překvapila kombinace kroupového rizota a candátem. Některou kuchařku napadlo, že ochutná jak se které dvojici rizoto povedlo. Za vítěznou byla označena porce Emilky Hnátové, načež ji všechny mammahelpky obklopily a olizujíc se přitakávaly. Sobecky jsem mlčela, že patřím k vítězné dvojici, neboť bych o tuto dobrůtku také přišla. Navíc skromnost prý zdobí ducha. Ve volné diskusi s mistrem v oboru, panem Paulusem, jsem zavedla řeč na máslo a smetanu a další pro mě kalorické bomby, jichž on se neostýchá použít, neboť pokrmu zajišťují právě tu lahodnou chuť. Mně máslo a smetana do lednice nesmí. Vlastně nesměla.

A rada pana Pauluse ohledně kalorií? Malé, ale chutné porce, přidat pohyb co tvaruje figuru a je tu dvojí radost – z vaření i pohybu.

Už musím reportáž ukončit. Vařit jen tak na vodě mě už fakt nebaví. Běžím si koupit máslo a smetanu a bytový blok k prodejně oběhnu třikrát. Holky, už mi zase chutná!!!!!!!!!!!!!!

Hana Koutská